|   |
bří pavouci jsou stvůry nejrůznějšího vzezření a zvyklostí. Vzhledem připomínají pavouky křižáky, dosahují však délky až jednoho a půl metru. Jejich hejna se obvykle shromažďují kolem Matky, která klade vajíčka. Matka neopouští hnízdo pokud to není nezbytně nutné nebo pokud se nerozhodne přesunout či rozšířit své teritorium. Ostatní pavouci loví v přilehlém okolí hnízda, jsou však schopni vydat se i na dalekou cestu za potravou. Svou kořist chytají do usoukaných lepkavých sítí, popřípadě ji otravují jedem svého žihadla. Lapená kořist obvykle nezahyne ihned. Ve smotku pavučin přežívá několik dní, dokud ji její přemožitel nepozře, nebo dokud není dopravena k Matce, která ji vysaje. Ne všichni zajatci však skončí v pavoučích útrobách. Mnoho z nich je posléze osvobozeno z lepkavých pavučin a jsou přinuceni sloužit pavoukům jako otroci, dokud nenadejde čas
velkého Matčina hladu, nebo dokud se jim nepodaří uprchnout. To však dosud dokázal jen málokdo.
Kousnutí pavoučím kusadlem vyvolává velmi silnou závislost na pavoučí krvi, která je prosycena jedem, jež kusadla vypouštějí. Ubožáci, zranění pavoukem, se trápí v křečích, pokud se nemohou každý den napít pavoučí krve, nebo dokud nejsou vyléčeni. |
  |
O původu
ůvod obřích pavouků je znám poměrně přesně. Prapředkem jejich rodu je Ungoliant, vládkyně temnot, ta, která spolu s Morgothem v prvním věku zahubila svým jedem stříbrný a zlatý strom Amanu. Když jí však Morgoth odmítl vydat požadovanou odměnu, plna hněvu zalezla do skal Ered Gorgoroth, kde se z její zášti vylíhlo mnoho dlouhověkých nestvůr, osminohých škůdců, a rozlezli se do temných a zapadlých koutů Středozemě, kde soukají své sítě a vysávají neopatrné oběti. Matka Pavouků z Temného hvozdu, Madula, je jedním z posledních potomků Ungolianty, a souží svět již po několik věků.
Hejno v Temném hvozdu
o Temného hvozdu pavouci přilezli v době, kdy elfí sídlo Eryncaras již začínalo ztrácet svou sílu a jeho obyvatelé propadali vzpomínkám. Hvozd se tou dobou stal útočištěm mnoha stvůr. Pro Eryncaras znamenal příchod Pavouků velkou ránu. Několikrát se jeho lučištníci pokusili o vypuzení hejna z hvozdu, nikdy
|   |