Ať už použijete k výrobě meče jakkoli základ, budete ho muset náležitě zhoblovat, abyste dosáhli mečovitého tvaru zbraně. To, jak tenkou udělat čepel, je věcí odhadu a zkušenosti. Jen pro orientaci, meč z dobrého dřeva o rozměrech čepele u záštity okolo 3 cm x 2 cm by měl bezpečně vydržet. Podotýkám, že tvar meče napodobujeme jen do té míry, aby nevzniklo ostří. Čím ostřejší čepel, tím nebezpečnější a tím spíše vám meč nebude na bitvách povolen. Rukojeť zhoblujte tak, aby se směrem k hrušce zužovala, meč se pak bude lépe držet. Poté vše náležitě přelakujte.
Hrušku (koncovou část meče za jílcem) můžete vyrobit několika způsoby. Buď ji vytvoříte navinutím čehokoliv na konec meče (drát, pokud je třeba vyvažovat nebo provázek, kůže, duše z jízdního kola, pokud to potřeba není), či ji na konci vytvoříte již během hoblování a nebo poslední možnost, kterou považuji za nejlepší, a tím je přidělání samostatně vytvořené hrušky pomocí kombinovaného vrutu. Kombinovaný vrut je takový šikovný vrut, který nekončí běžně hlavičkou, ale navazuje na něho závitová tyč - tedy vlastně normální šroub (pochopitelně bez hlavičky). Po ose meče upevníte vrut tak, aby ven koukal jen klasický závit a meč tak vlastně prodloužíte (proto je nutno udělat tělo meče tak o 5 cm kratší). Na ten pak nasadíte předem vyrobenou hrušku s provrtanou dírou skrz. Hrušku vyrobíte ze dřeva, eventuelně z kovu pro lepší vyvážení. K meči ji pak připevníte pomocí matky, kterou je třeba řádně podložit. U těžkých kovových hrušek je třeba požít matky s gumou uvnitř, aby se hruška nevyviklala.
Další částí meče je záštita. Opět existuje několik způsobů jak ji vyrobit. Obecný princip je však stejný: Nikdy nic nepřidělávejte hřebíkem nebo vrutem do těla meče! Narušili byste tím pevnost zbraně. Ideálním řešením je použít dvoudílnou záštitu. Dva díly k sobě navzájem klidně šroubem spojit můžete. Díly záštity je možné buď vyříznout ze dřeva, nebo je možné použít kus překližky, kterou na konci spojte šrouby. Takto zhotovenou záštitu pak k meči přiděláte buď lepením (epoxid, Chemoprén, apod.), a nebo ji k tělu meče prostě přivážete. V ideálním případě obojí najednou. Těmito metodami nepoškodíte tělo meče a přitom záštita bude dobře upevněna.
Druhou variantou záštity je takzvaný "pivní tácek". Z překližky, nebo prkna vyříznete kruh, elipsu, čtverec (dle libosti) a doprostřed uděláte díru tak, aby jste ji mohli nasadit na meč. Vytvoříte tak záštitu podobnou těm, které je možno vidět na některých, snad tureckých, nebo jakých, šavlích. K meči ji pak upevníme tak, že nad ní i pod ní namotáme lepenku a vytvoříme tak jakési silentbloky.
Posledním krokem výroby je doobalení jednotlivých částí meče. Jílec je nejlepší obalit kůží, nebo eventuelně starou duší z jízdního kola, v nejhorším případě "kobercovkou". Čepel je pak nutné obalit asi třemi vrstvami kobercové pásky, aby se příliš nepoškozovala. Nějaký ten molitan navíc je pak už jen otázkou vlastní volby, eventuelně dán pravidly bitvy, na kterou zrovna vyrážíte.
Existuje ještě další varianta výroby mečů - takzvané "jekoráky". Rozdíl oproti mečům vyrobeným podle předchozího návodu tkví v ostří. To je dobré vyrobit z tenčí tyče/větve/apod. a nemusíme se příliš zabývat jeho tvarem, neboť bude zakryto kobercem. Abych vysvětlil, nejprve si z koberce (nejlépe z jekoru) vyříznete tvar budoucího ostří (levou i pravou stranu). Tyto dva díly pak k sobě přišijete, po té nasadíte a pomocí, lepidla přiděláte k tyči. Není marné prostor mezi koberci lehce vycpat molitanem nebo mirelonem (izolace používaná na vodovodní trubky). Takovéto meče jsou jednak bezpečné už sami o sobě, takže je již nemusíte znova obalovat, a jednak je tu máte obrovskou škálu možností při vymýšlení tvaru čepele.
