ak je leden 2003 a já si vesele brousím po netu, až jsem se dostal na stránky Kejklířů a jejich Bitvy Pěti Armád. Koukám, čtu reportáže z minulých ročníků a prohlížím fotky. A dostavila se chuť účastnit se taktéž. A už se mailovalo. Já na Kejklíře, Kejklíři na mě a hledáme společné východisko, kam mě šoupnout. Ve finále mi byla nabídnuta role Vrrčího krále a celkem se mi to líbilo. Souhlasil jsem a dohadoval další detaily. Jedenapůlruční meč mi zatrhli, údery z otočky a štítem taky. Nu což. Pojedeme s omezením. A tak se stalo, že jeden šermující človíček z Pardubic, co má rád fantasy a plechárny se přihlásil na dřevárnu.
Postupně jsem dostal i kontakty na členy armády Vrrků a začal mailovat o sto sedm. Časem se mi ozvali všichni a začali jsme probírat taktiku a dělení armády. Některé nápady se staly utopií a pokročili jsme až k finálnímu pravděpodobnému rozdělení armády. A jak se blížil konec května, málem jsem ani nemohl usnout, jak jsem se těšil.
A máme to tu. Je pátek 30. května a já se soukám ráno z postele, házím si na záda krosnu se vším všudy (snad jen plesový šaty a umyvadlo mi chybí) a už si to cupitám na Hlavní nádraží.
Cesta proběhla celkem v klidu, až na to, že na mě spolucestující prapodivně koukají a přemýšlejí k jaké sektě asi patřím. Nakonec mě uvítala malá městovesnička Doksy. Vylezl jsem z vlaku a na schůdkách si málem rozbil xichtík, jak mě sbalená zbroj převážila. (Že já blbec to s sebou vůbec tahám). Vytáhnul jsem mapu místa utáboření a jal se kličkovat městem. Po několika radách místních obyvatel (byl Hynek, Vilém a asi i Jarmila) jsem vyšlápnul pravou přední tlapou vstříc hlavnímu ležení.
To se mi poštěstilo nalézti po malém zastavení na prostranství, kde jsem stan organizátorů očekával. Bohužel jsem stopnul o louku dřív. Vesel jsem zjistil, že ještě musím dalších 500 metrů a jsem tam. A to už se do mě pustili komáři a další verbež. S chutí jsem začal šacovat krosnu a hledal zbraň hromadného ničení s krycím názvem Repelent. Vesele jsem si vzpomněl, jak jsem si koupil jeden nový a našel i jeden starý a postavil oba na polici vedle krosny, abych je přibalil. Avšak s hrůzou v očích jsem zjistil, že oba zůstaly stát na té polici v Pardubicích. (Shit)
Přede mnou se otevřela louka, na které dominoval červený (podle mě růžový, ale každý ví, že šelmy psovité na tom nejsou se zrakem nejlíp) stan. Když už jsem došel až tam, začal jsem poznávat kluky a holky od Kejklířů. První mě padl do oka Jagger (čekal jsem, že budeš vyšší Jaguáre :-) a nepřehlédnul jsem ani Mravence (bohužel jsem zjistil, že letos nemá svůj štít Made In SSSR). Pomohl jsem postavit s Krtkem lajny na kontrolu zbraní, postavil vlastní stan a vesele usnul. (a spálil si srst na hrudi :-).
Začali se trousit další bojovníci a čekalo se na hlavní vlak (vrrčí prozřetelnost mne donutila otravovat Jaguára, aby mě zkontroloval zbraně dřív. Prošly všechny tři meče i štít). Nakonec se nás tam sešlo okolo 400 lidí (fakt nevím přesně, tolik tlap nemám, abych to spočítal). A tak v milém pálivém slunci proběhlo páteční odpoledne.
Obíhal jsem si zbytek armády a někteří se na mne tvářili silně skepticky, ale co se dalo dělat. Spousta jich byla zvyklá na Šípka a najednou tam mají někoho nového. Našel jsem našeho kouzelníka a začal i přemýšlet o vojevůdcích. Ale na všechno času dost.
Seznámil jsem se s lidmi, který jsem znal jen podle emailu a podpisu a usoudil jsem, že lepší hordu si jeho chlupatost Grohum nemůže přát. Ještě mě zatáhli na poradu králů, kde jsem zjistil, že se skřetími králi si rozumím a po královském potlachu jsme si dali pokec pod korunami stromů za svitu krásných hvězd (co to kecám ...). S taktikou jsme si padli do oka a čekalo nás v sobotu její uskutečnění.
Sobotááááááá!!!
áno jsem vylezl ze stanu, dal si kafíčko od vrrčího vojska a posílen kofeinem, jal jsem se oblékati do zbroje. Jakmile jsem se obléknul, stala se ze mě postava, která při chůzi vydává zvuk, jako když se bourá továrna na hřebíky. Hmm, tak to se po bojišti moc tiše pohybovat nemůžu. A už nás volali na nástup. Tak tam tak stojíme, máme svou vlajku, posloucháme představovačky národů a děláme si srandu z bílé armády (Esgaroth dostal krycí jméno Rybáři).Vládci bílé armády pokřikují, ať jim to přijdeme říct do očí, ale proč bychom si tlapky namáhali, když se určitě někde setkáme na battlefieldu.
Po dosažení Buurzlugu jsme sotva rozdali glejty a special lajfy a už se přihnalo trpaslictvo v celé své fousatosti. Ani nezačali obléhat a už jsme troubili na trubku (skvělá věc ta trubka, zachránila nám párkrát zadky) a přiklusali skřeti z Gundabaru a společně jsme fousáče vykopali pryč. Rozdělil jsem armádu a vyslal elitní přepadovo-eliminační jednotku (kluky z Glaurungu - skvělá jednotka, radost pohledět) na okouknutí.
Začali jsme s questy a bitva se rozběhla. Je pravda, že ze začátku jsme dostávali na prdelky, i když jsme táhli se skřety, ale pak nastal zlom zhruba v polovině dne a naše linie srostly v jednu a bílá armáda lítala vzduchem.
První quest byl O.K. měli jsme nashromáždit vodu ze studánky, abychom si mohli hasit kožichy, kdyby přiběhl Esgaroth s ohnivým kouzlem od Gandalfa (Lupa :-). Mezitím jsme se zapojili k prvnímu velkému střetu na malé skále ve středu bojiště. Nejdřív jsme vyhnali se skřety bílou armádu z návrší, potom vyhnala bílá armáda za vydatné pomoci Thorinovy družiny nás. A to už jsem věděl, že v té zbroji se fakt nedá běhat. Vyhýbali jsme se pavoukům a upláceli Zlobry co to šlo.
Na druhý quest jsme vyslali našeho kouzelníka (do kterého jsme nainvestovali hafo zlaťáků a stalo se z něj malé kouzelnické hovádko), aby našel orlí vejce a zničil je. Kouzelník, s malou skupinkou pod vedením vojevůdce Skřeta, hnízdo našel a vejce šla do háje :-) Quest 2 splněn.
Pak nastala další veselá akce. Spojili jsme armádu zla v jeden celek a hurá na elfy. Už pod kopečkem mimo dohled jsme hodili linii jako když práskne. A začal pochod do kopce. Nahoru jsme vylezli zas jak zchaosená banda krav a elfové měli ze začátku asi srandu. No, ale pak vylezla nahoru celá armáda, nalajnovali jsme se znovu a "Armádóóóó, KROK. KROK. KROK!" hurá na elfy. To už se pro ně moc dobře nevyvíjelo. Na můj povel se armáda rozsekla na dvě a každá část vzala jednu bránu. Ušatci drželi co mohli, ale neudrželi. Pobili jsme domobranu, vykradli pokladnici a sebrali první vlajku bílé armády. Pak jsme se stáhli a jenom jsme koukali, jak běží na pomoc trpaslíci. Pozdě :-).
Chytla nás žravá a hurá další pochod na město. Target : Esgaroth. Taktika : Search and destroy. Tam už se bitvíme, pomalu slábne odpor lidí a skřetí kouzelník nechal obranu jedné brány kouzlem vyměnit pozice zbraní a štítů. Ale na druhou stranu kouzelník bílé armády (lidskej nee. Ten už byl tuhej :-) přetáhl všechny žoldnéře od nás k nim. A nepovedlo se. Začali nás tlačit a nějak se to semlelo, že jsme ustupovali poslední čtyři (já a tři skřeti ze Zorhajnu). Na nás se valilo asi dvacet lidí, ale neustoupili jsme. Jen jsme krok po kroku couvali dolů, kde se pod námi červenala naše armáda.
Jenže když už jsme couvli až dolů, skřeti i s vrrky byli rozprášeni a na nás čekala armáda dobra. A setkal jsem se s jmenovcem Samuelem (mám dojem, že to byl elfí nebo trpasličí vojevůdce). Padla férovka a poté padla poprvé (a naposled) má hlava. Potom jsme se sice potkali ještě jednou, ale to už jsme skončili každý s jedním životem a nechali se v klidu odejít.
Jenže pak se to začalo dařiti. Ve finále jsme sebrali, co jsme mohli (sice jsme přišli o poslední quest, protože nás zmátli pavouci - fakt je nemám rád). Končí sobota, armáda zla má všechny své vlajky a k tomu všechny vlajky dobra. Prostě super. Spolupráce armády zla se vylepšila a to nám silně pomohlo.
A celkem nás potěšily ty obličeje, když jsme dorazili do hlavního tábora se všemi vlajkami :-).
Neděléééééééééééééé!!!
ylo jasný, že si dobráci přijdou pro vlajky. Výzvědná skupina hlásila soustředění bílé armády u elfů. A taky že jo. Sotva jsme se u nás v doupěti rozkoukali, už tu byla spojená aliance dobra. Kouzelník zamknul bránu a dobro mohlo strouhat mrkev. Načež po zatroubení hned přiběhli skřeti a napadli nepřítele z boku. Ale bílých bylo fakt hodně. Zatlačili skřety do středové pevnosti a stále útočili. Ale sotva jsme odemkli bránu, vzal jsem skupinku nejvěrnějších a nejchlupatějších a vyrazil na pomoc. Velitel Skřet a spol. už pomáhali bránit a my jsme udělali lajnu o 25 lidech a napadli dobráky z boku. Stála proti nám fujtajblová přesila, ale udrželi jsme. Kouzelník podpořil naši snahu ohnivou bouří a bílá armáda malinko ustoupila. Posunuli jsme naši skupinku k první skupince okolo Skřeta a za pochodových rozkazů vyrazili neohroženě proti přesile.
A ono to fungovalo. Naše linie držely a jakmile to uviděli i skřeti, že dobráci před naší hrstkou couvají, otevřeli brány a jeli jak motorové myši. A že jsme je hnali :-).
Mezitím jsem ještě stihnul dohodnout s pavouky (přímo s Madulou), že nám dají mapu k otráveným studánkám, a naše zbraně pak budou ubírat dva životy všem Esgaroťanům. Mapu jsme koupili od pavouků za 15 zlatých s tím, že jim doneseme i glejt Medděda. (Madula pak prásknul, že mapu koupil od obchodnice za deset a já mu na oplátku prásknul, že jsme mu stejně glejt Medděda nedonesli).
Ale na Medděda jsme šli. Bohužel Medděd šel taky společně s Thorinovou družinkou. Tak jsme se potkali a vyjednávali. Chtěli nás zmasakrovat a nebo chtěli 50 zlatých. Vyjednávám, vyjednávám, vidím naše posily a kecám a kecám... A než jsme se dohodli, přiběhly naše plné posily. Thorin a spol. najednou usoudil, že už nejedná z pozice síly a hnali jsme je až k městu trpaslíků. A začali dobývat. Už to skoro bylo, ale přiletěl Šmak, a začal nás rozhánět. (Škoda. Těšil jsem se na nějakého Esgaroťana se svým otráveným mečem).
Mezitím nám společná síla Pavouků a Zlobrů vyplenila naše města (Nevěřte jim ani osm očí mezi kusadly). Města jsme získali zpět a zjistili, že vlajky jsme vlastně uchránili. Ale skřeti o svoje přišli. Ale ve finále jsme jich stejně měli víc :-).
Bohužel opět nám utekl poslední quest dne. Se zpožděním jsme poslali elitu k vyhnání Šmaka, ale to už tam byli dobráci. Takže zase kiks. Nicméně po ukončení bojů jsme vedli na vlajky a dobro zase na questy. Čekala nás poslední bitva.
A je to tu. Armády se řadí, králové hecují vojáky (a my už máme celej den hotovou taktiku na poslední bitvu). A jde se na to! Skřeti měli podle plánu odříznoutnout trpaslíky a elfy od lidí a Esgaroth byl náš. Rudá vlna skřetích armád se vyvalila jako tsunami a povedlo se. My jsme se v linii střetli s Egarothem. Jejich organizovanost celkem stoupla ale něco tomu chybělo. Pořád byl rozdíl, když já, jako vrrčí král jsem stál s bojovníky v první řadě a králové bílé armády moc nee.
Bum! "Jau, rameno."
A Esgaroth na mě: "Kolik máš ??"
A já na něj: "Ještě šest."
Prásk! Rána zpátky. Já na něj: "Kolik ty?"
A on: "Jeden."
A prásk a byl mrtev. A ustoupil z řady. Za chvíli kousek dál druhej a pak Esgaroth udělal krok zpět.
Sebral jsem poslední zbytky hlasivek a zařval: "Armádóó!!! KROK! KROK!! KROK!!!" Udělali jsme první druhej, třetí a začali tlačit lidi před sebou. Scvakli jsme kleště a bylo tu VÍTĚZSTVÍ! Obrovská sláva, obrovský úspěch.
A tak se stalo, že jsem jel poprvé na dřevárnu a s partou skvělých lidí a válečníku jsem na nádherné akci vybojoval Andúril. Převzal jsem z rukou Jaggera trofej, podělil se s ní se skřetími králi, kteří měli stejnou zásluhu a při závěrečném defilé jsme jako hlavy národů svým armádám poděkovali.
A tak skončila Bitva Pěti Armád 2003 a krajinu pod Osamělou Horou a opět na rok zahalila temnota. Avšak bděte rudí skřeti a černí Vrrci. Za rok se pozvedne dobro opět na nohy a pude po nás. Ale my budeme čekat!
Vlastní tlapou jeho chlupatost a nejzablešenější zubatost Grohum - Samuel z Pardubic.
Na závěr: Akce to byla skvělá a velký dík patří organizátorům. Jediná věc, co mě to malinko zkazila, byla ta, že barva kostýmů některých lidí naprosto nevyhovovala. Když člověk v periferním vidění uvidí vedle sebe někoho v černé barvě Vrrků a ten pak doběhne a majzne vás mečem s tím, že je elf, je to celkem fuax pass. Jinak naprosto nemám záporné zkušenosti. Díky Kejklíři za možnost účastnit se skvělé bitvy. Čekejte mě příští rok.