áborište bylo od Doks trochu dále než jsem čekal (na mapě to byl takový kousek), ještě že po cestě se dalo kecat se všemi, které člověk popř. trpaslík tak dlouho nevidel. Ješte jedna věc po ceste stojí za zmínku - z vlaku, který odjíždel z Prahy v 17.30 vystoupilo tak 150-200 lidí a celý tento průvod šel v podstatě v kuse. Myslím, že někteří obyvatelé Doks měli moc pěknou podívanou.
Chvíli po příchodu na tábořiště organizátoři vysvětlili vše potřebné a jednotlivé rasy si volili své krále (je sympatické Afri, že ses toho ujal dobrovolně :)). Vojevůdci se u trpaslíku zvolili sami, přece jenom demokracie není ideální systém. Co u trpaslíku chybělo na kvantitě, bylo bohatě nahrazeno na kvalitě. Zbývalo rychle postavit stany - rychlost postavení stanu byla přímo úměrná počtu komárů, kterých bylo více než dost. Zbývalo pouze nechat si schválit zbraně (oproti Bpa II jsem neměl problémy) a jít se občerstvit do Doks, kde se sešla kupodivu celá elita trpaslíků (všichni vědí o kom mluvím).
Rozporuplné pocity jsem měl hned ráno. Negativním faktem byla doba vstávání, která mi dělala problémy (Jaggere nedalo by se s tím do příšte něco dělat???). Pozitivní bylo především počasí, které vypadalo ideálně. Všichni bojovníci se shromáždili na louce, odkud odcházeli do svých měst (trpaslíci měli moc pěkné město). Ve měste jsme si rozdělili životy, glejty a stužky a mohli jsme se pustit do boje. Jako první na naše město naběhli skřeti a slovo naběhli je přesné. Bylo jich méně a brzy museli toto uzemí opustit. První boj tak dopadl více než úspešně (napočítal jsem 22 trofejí). Pak se k našemu městu přiblížilo asi 5 menších skřetů. Řekl jsem si, že nebudu otravovat ostatní a šel jsem se na ně podívat sám. Ty mrchy na mě nepočkaly a zacaly utíkat i když jsem se jim snažil vysvetlit, že jsem sám. Jeden z nich měl tu smůlu, že jsem ho doběhl abych se podíval jak pevně má na sobě svůj glejt. Po chvíli už jsem ho měl pevně u sebe já. V pevnosti jsem našel Zvíře a společně jsme se šli podívat po nějaké akci. Myslím, že s náma šli ještě další 2 trpaslíci. Po chvíli hledání jsme narazili na Šípka a ješte někoho. Měli jsme převahu a tak ustupoval. Po chvíli přišly skřetí posily a začali jsme ustupovat my. Po zvážení situace i počtu životů jsme se odpoutali i se Zvířetem z boje a zmizeli (další trpaslík už tak šikovný nebyl). Po krátkém doléčení jsme šli hledat draka, což byl jeden z questů (který jsme otevřeli dost pozdě). Drak nebyl nikde k nalezení (což nepochopím, protože pak, když jsem ho nehledal, jsem ho našel vždy, i když jsem ho právě vůbec nepotřeboval) a po chvíli jsme se dozvěděli, že už tento quest vyřešila strana zla za nás. Někdy v tomto čase nás také oblehly nepřátelské armády. Situace nevypadala úplně nejlíp. Kde se vzala, tu se vzala armáda lidí, která skřety a spol. zaskočila. Spojeným úsilím jsme je vyprovodili pěkný kus cesty.
Pak se mi jednotlivé boje poněkud smíchaly v jedno. Brzy odpoledne byl proveden velký útok dobra na nepřátelské pevnosti. Nezúčastnil jsem se obléhání a místo toho jsem vyhledával boj se skřety, kteří by mohly napadnout naše obléhací jednotky. Docela jsem ztratil pojem o čase, ale celé to mohlo trvat tak půl hodiny. Bojoval jsem v tu chvíli u skřetí pevnosti, ke které jsme se v průběhu bojů přiblížili. Asi po 10ti minutách jsem si všiml, že kromě bojujícího Zvířete (a Medvěda) už tu nevidím nikoho z našich. To už jsem stál, obklíčen 4-mi nepřátelskými bojovníky, kteří mě nechtěli nechat odejít (komu by se nehodil glejt Markýze, že ano). S využitím momentu překvapení jsem se z toho dostal (nutno uvážit, že sprint se štítem není úplně ideální).
Dorazil jsem do pevnosti a začal léčit utržené šrámy. Asi po 10ti minutách někdo přiběhl od elfů, abychom jim šli na pomoc. Sebral jsem asi 8 bojovníků, kteří měli alespoň nějaké životy a šli jsme elfům na pomoc. Myslím, že jsme dorazili právě včas. Boj netrval dlouho a nepřítel se dal na ústup. Vrátil jsme se do pevnosti, kde skoro nikdo nebyl. Otevřel jsem quest, ve kterém stálo, že musíme získat nepřátelskou vlajku. Vzal jsem našeho mága, Zvíře, standartu a sebe a cestou jsem jim vysvětlil svůj plán. Pomalu jsme se připlížili k pevnosti, já jsem odložil zbraně a šel před bránu. V tu chvíli už jsem měl na sobě 2 kouzla - Hroší kůži (3 zásahy mi nic neudělají) a Zkamenění (4 bojovníci, kteří se mě dotknou mají 10 minut pauzu). Odložil jsem tedy své zbraně a šel jsem k bráně pevnosti. Vojákům bránícím pevnost jsem musel připadat jako blázen - viděli pouze samotného trpasličího vojevůdce, beze zbraní u své pevnosti - no to se opravdu nevidí každý den. Já jsem jen čekal až Zvíře zabodne standartu, abych mohl do města. Trochu se opozdil, ale nakonec to stihl a vyhlásil obléhání. V tu chvíli jsem mohl do města, kde mě zasáhlo několik ran (tak 2-3) a už jsem v ruce držel vlajku. Pak jsem dostal další zásah, ale v té chvíli jsem byl teleportován pryč (tato akce byla později konzultována s organizátory zda byla legální a nakonec byla uznána, možná jsem měl na místě více vysvětlit kouzla, která jsem měl na sobě, ale toho času nebylo moc). Vlajku jsme sice měli, ale ješte bylo potřeba se s ní taky v pořádku vrátit do pevnosti. Zjistili jsme, že naše město je obléháno a tak jsme do pevnosti přišli druhou bránou. S námi se do pevnosti vrátilo i pořádné velení (tím myslím nás), takže jsme hned mohli odrazit útok na tuto druhou bránu a následně jsme přešli do útoku i u brány první. Chtělo jen trochu zařvat, zorganizovat (je fakt že první den to lehce odnesly moje hlasivky) a vyřadit pár lidí z boje. Tím v podstatě skončil první den bojů. Na arénu už nebyla síla a tak jsem šel do Doks vyhledat občerstvení.
A chčije a chčije a chčije.
Takto by se dal charakterizovat druhý den. Já mám déšt docela rád, takže mi to zas tolik nevadilo. Celá neděle byla ve znamení vetších bitev, které končily tím, že některý z kouzelníků (většinou ze strany temna) seslal nějaké mocné kouzlo, které donutilo armády vrátit se zpět do svých pevností. Také jsme přišli o vlajku. Hra byla vzhledem k dešti ukončena o něco dříve a všichni jsme se přesunuli na louku, abychom se do sebe pustili v závěrečné bitvě.
V hlavě jsem měl už před závěrečnou bitvou taktiku, jenom jsem si nebyl jist, zda se mi podaří ji uskutečnit. Zkusil jsem za první linií shromáždit elitní bojovníky dobra. Sehnal jsem asi 8 lidí a časem se jich k nám přidalo ješte dalších 8. Plán byl jednoduchý - počkat až se srazí přední linie a v tu dobu naběhnout a pokusit se plnou silou udeřit a prolomit z našeho pohledu pravé křídlo. První linie se již do sebe pustili a my jsme ješte chvilku vyčkávali na příhodný okamžik. Ten nadešel, zařval jsem TEĎ a elitní jednotka se plnou silou vrhla do boje. Účinek byl prakticky okamžitý. Pravé křídlo pod náporem nevydrželo a postupně se hroutilo. Po chvíli bojů už na bojišti zustali jen neškodné nepřátelské oddíly a vítězství v závěrečné bitvě bylo naše.
Není důležité kdo vyhrál celou BPA, důležité je, že si všichni dobře (doufám) zahráli a mohli se spokojeně rozejít do svých domovů.
Main - trpasličí vojevůdce