a Bitvu jsem se já i kluci z našeho oddílu dost těšili a už na začátek musím konstatovat, že nezklamala má očekávání. Rozhodli jsme se, že dost bylo "Pravdy a Lásky" permanentně vítězící na všech frontách , a tak to zkusíme taky aspoň jednou změnit. Tak jsme následovali volání divočiny a připojili se ke straně Vrrků.
Když jsem v průběhu týdne sledoval předpovědi počasí, nevypadlo to nijak růžově, takže jsem se snažil sebe i kluky psychicky připravit na dva dny dešťů. Odjíždělo se v pátek hromadně a Hlavní nádraží podle toho taky vypadalo, všude samý luk, meč a štít. České dráhy nám vyhradili tři vagóny, do kterých jsme se měli všichni vecpat. To se nakonec podařilo a vlak se konečně dal do pohybu.
V Mladé Boleslavi byl trochu zmatek, protože se nevědělo, jestli máme či nemáme někam přestupovat, ale ČD prostě připojili vagóny na Českou lípu za náš vlak a jelo se dále. Kolem půl osmý jsme konečně dorazili do Doks a celá horda lidí se k úlevě všech zúčastněných konečně vyhrnula za vlaku. Jagger ukázal směr a všichni se vydali za ním. Po cca. třičtvrtěhodině cesty jsme dorazili do ležení, kde nás přivítal nejen červenobílý organizátorský stan a dvě prasečí hlavy, ale také neskonalé množství hmyzu.
Rozdělili jsme se na jednotlivé národy a zjistili, že černá strana jaksi zaostává počtem, konkrétně na jednoho vrrka připadalo zhruba 2,4 elfa plus nějakej ten trpaslík a člověk. Skřeti na tom sice byli o něco lépe, ale stejně nic moc. Bylo nutno zvolit krále, vojevůdce a kouzelníka. Co se týká krále, sáhli jsme po tom nejlepším, koho jsme měli, takže Jeho zablešenstvo Šípek I. byl jasná volba. Ač nemaje velké zkušenosti z dřeváren, byl jsem ustanoven jedním z vojevůdců. Pak jsme postavili stany a šli si stoupnout do fronty na revizi zbraní. Po jedenácté hodině byl schůzka velitelů, kde se řešil průběh zítřka a popř. dotazy na pravidla. Byl jsme docela unavenej, tak jsem si šel lehnout a jenom se tiše modlil, aby nám přálo počasí.
Budíček v půl osmý, nikde žádný déšť, vypadalo to dobře. V půl devátý byl oficiální nástup a zahájení, kde byli nezařazení připojeni ke jednotlivým stranám. Pak se armády ještě chvilku navzájem hecovali ("Elfové jsou buzny!!!", "Vrrci maj blechy!!!" a "Skřeti smrděj!!!" - na to se ozvalo jenom lakonické "No a co?" :)) a pak se pod vedením žoldnéřů vydaly do svých pevností. Naše Vrrčí byla umístěna na dobrém místě u pískovcovejch skal a kousek od pěšiny, která (jak jsme zjistili, člověka zavedla přímo do elfího města). Rozdali jsme čelenky, životy a glejty a hned první quest byl jasnej. Jděte se porubat k Osamělý hoře. Tak se tam většina armády vydala. Já jsem zůstal na hlídce ve městě, až když se vrátili první ranění, vydali jsme se Šípkem a pár lidmi na bitevní pole. Na chvíli jsme se tedy také zapojili do bojů a pak se od sebe armády odpoutaly a šli si lízat rány.
Chvíli poté byl další quest - vyhnat Šmaka za jeho doupěte. Šípek sebral pár lidí a vyrazili jsme k Hoře. Šmak tam byl a my rychle poznali, že jeho šišky, které po nás metal jsou za 3 životy (rozuměj: ohnivý dech jenž pálil vrrčí srst), a mečem mu neublížíme. Objevil se i Melibrion, skřetí kouzelník, a sehnali jsme i lučištníka. Chvíli ho se Šípkem ostřelovali a nakonec to Šmaka přestalo bavit a odletěl, čímž jsme splnili quest. Mezitím však došlo k dalšímu střetu armád, kde naše zatlačili zpátky.
Dalším questem bylo zabít trpasličího krále, což se nám nepodařilo (Šípek ho prý někde naháněl, ale nějak z toho sešlo). Během zbytku dne probíhaly nezávisle na questech boje v podstatě v tom samém scénáři, některá ze stran vždycky vytáhla od boje, střetla se s nepřítelem, více či méně postoupila a po příchodu nepřátelských posil se zase stáhla. Po jedné takové šarvátce, kdy vrrčí jednotky byly těžce pocuchané nuceny ustoupit, nás začali obléhat Ušatý…teda elfové. Maje jeden život, vydal jsem se pro pomoc k našim skřetím spojencům. Ti na tom také nebyli nijak moc růžově, nicméně vyhověli mé prosbě a pár lidí se vydalo na pomoc našemu obléhanému městu. Město bylo nakonec ubráněno, za vydatné pomoci Zlobrů. (Co se jich týká, tak si tímto dost napravili reputaci, neboť logicky jsem předpokládal, že ač to jsou CP, přece jen by z titulu svého původu měli být nakloněni spíše černé straně. Realita, tak jak jsem jí vnímal já, byla taková, že kdykoliv jsem na bojišti potkal nějakého zlobra, tak nemilosrdně řezal vrrky nebo skřety.)
Po znovunabytí sil se opět schylovalo k nějaké řeži, neboť bílá strana už zase vytáhla do boje. Avšak udeřila pátá hodina a byl čas na quest - Sebrat vlajku lidem z Esgarothu. Jelikož jsme na questy prohrávali, museli jsme ji získat, abychom snížili náskok. Takže zatímco znepřátelené armády táhly do boje, úderná skupina ve složení Šípek, Melibrion, Cllon, já a myslím že Boule, vyrazila uskutečnit hit'n'run taktiku. Obešli jsme bojiště a dostali se k Esgarothu. Rychle vyhlásit obléhání, vlítli jsme do města, vzal jsem vlajku a velkou oklikou kolem Osamělé Hory a kolem skřetích měst jsem ji donesl až k nám do města, kde jsem zjistil, že nám vzali tu naši. Sice trochu podivným způsobem, ale bylo to uznáno za legální a tak jsme holt přišli o zástavu. Skřeti měli ke konci dne docela smůlu, protože jim vzali obě standarty, sice nakonec dobyli svoje města zpět, ale standarty byli pryč.
Poslední akcí dne byl útok Ušatejch na naší Hmyzí Bažinu, který jsme odrazili a když jsme se je chystali hnát až do města, hodiny ohlásili konec válčení.
Po návratu do ležení se konala aréna, jednak jednotlivců do 16 let a pak skupinky, ve které vyšlo najevo, kdo že je ta Elita s velkým E. Pak ještě obligátní schůzka velitelů a pak jsem si šel lehnout. Celý den bylo skvělé počasí, ale večer se začala stahovat mračna a kolem 22h se rozpršelo.
pršelo a pršelo….,
takže když jsme se ráno vzbudili, tak bylo pěkně hnusně, všude vlhko, prostě nic coby svědčilo vrrčí kůži. Rozešli jsme se do svých pevností a černá strana zvolila jinou taktiku, všichni i se skřetama byli u nás v Hmyzí Bažině. Jelikož jsme prohrávali, tak nás mohl zachránit jen nějaký větší úspěch. Jelikož včerejší taktika na získání vlajky fungovala, rozhodli jsme se ji využít znovu. Sestavili jsme opět skupinku o síle asi 8 lidí pro partyzánskou akci, a hezky potichu jsme po cestičce přitáhli až k městu elfů. Bohužel jeden ušatec nás zmerčil, takže když jsme přišli blíže, byl a ve městě jenom asi 5člená posádka, ale standarta nikde. Tak jsme je nechali být, a pokračovali dále k pidižvýkům…teda trpaslíkům. Tam nám taky utekli s jejich standartou (teda tomu se říká pech, co?), ale aspoň jsme získali zpět jednu skřetí, se kterou se Melibrion hned vrátil zpět do města. Chvíli jsme bloumali nepřátelským územím, a když už jsme byli zpátky u Ušatejch, rozhodli jsme se, že když už jsme tady, zkusíme se podívat ještě na Esgaroth, jestli tam třeba neutekl ten někdo s elfí zástavou. A když tak jdeme kolem trpajzlíků, koukáme, že jejich standarta je už zase zpátky. Tak jsme vyhlásili obléhání a po potyčce s domobranou jsme si ji vzali a vydali se zpět směrem na bitevní pole.
Po návratu jsme se zregeneroval a zjistil, že další quest, tj. zajmutí nějaký princezny či co má černá strana taky hotový. Pak byl ještě jeden quest a to do určitého času (tuším, že to bylo 11:40) dobýt a ubránit nějaké 3 vesnice. Jedna byla kousek od nás, a tu jsme rozhodně hodlali udržet (což se nám povedlo) Další dvě byli už kousek dál. Tu jednu si vzal na starost Melibrion, kterej na to měl nějaký vymakaný kouzlo, kterým za 5 sekund 11:40 poslal celou lidskou armádu zpátky do jejich města. Nicméně pokud se nepletu, quest byl uznán jak nám tak lidem.
Třetí vesnice byla kus od Esgarothu a chtěli jsme uplatnit stejnou taktiku, protože další skřetí šamanka měla nějaký podobný kouzlo jako Melibrion. Jenže se muselo sesílat z bezprostřední blízkosti a neměla neviditelnost. Tak jsem šel já a kouzelnice k vesnici, jenže jsme se k ní bohužel nedostali, protože na nás poslali 3 člennou hlídku a navíc se zezadu vraceli další dva ušatý (jeden z nich byl takovej véélkej ušatec v klobouku :-)). V potyčce byla kouzelnice docela pochroumána a byla nucena se teleportovat pryč, a tak jsem tam zůstal sám. Chvíli jsme se s ušatejma kočkovali (naštěstí, když dorazili ty dva zezadu, byli féroví a šli hezky po jednom), ale pak mě to přestalo bavit (a měl jsem už jenom 3 životy) a když se naskytla šance, raději jsme ustoupil, páč jsem už byl na maršálovi a nechtěl jsem jim zbytečně dávat glejt.
Před koncem hry se ještě strhla taková menší hromadná potyčka, a pak už se jen uklízel les a sbíraly se papírky a odpadky.
Po návratu nastoupili armády proti sobě k závěrečné Bitvě. Ta začala sestřelením Šmaka lidmi a pak už se to jen řezalo. Bohužel černá strana měla hodně lidí s málo životy (každý měl tolik životů, kolik bylo jeho maximum mínus počet zabití za celou hru), a tak naše řady velice rychle prořídly a pak nám nepřátelé vpadli do zad a přiznejme si to na rovinu, rozprášili nás po bojišti.
Tedy celkem, je to klišé, ale "DOBRO" zase jednou holt zvítězilo!! Ale počkejte za rok!!!
Jinak co se týká kladů celé akce, tak musím konstatovat, že organizátoři odvedli opravdu skvělou práci, bylo minimum hádek o pravidla a hra probíhala IMHO zcela hladce. Výběr terénu je další věc, za kterou si zaslouží velikou pochvalu, protože místo bylo fakt skvělý. Potlesk patří samozřejmě všem, kteří se zúčastnili a hlavně díky nim hra probíhala tak dobře jak probíhala. Ze záporů celé akce mě napadá akorát mizerný počasí v neděli, ale to bohužel nikdo z nás neovlivní.
Haaauuůůůůů!!!!
Bitvu prožil a zachytil JayB,
vojevůdce vojsk Jeho Zablešenosti