etošní Bitva pěti armád se odehrávala na jiném místě než předchozí akce - pro nás z Brna to znamenalo dalekou, předalekou cestu.
Po přibližně 5-ti hodinové cestě naše válečná výprava dorazila do shluku chajd, pyšnící se názvem Doksy. Po krátkém přivítání se s organizátory jsme jen s otevřenými ústy sledovali obrovský dav bojechtivých válečníků, linoucí se z vlaku. Poté, co obrovský počet lidí vylezl z vlaku a nádražáci si konečně oddechli, jsme se vydali na cestu na tábořiště. Po 45 minutách cesty, kdy jsem si říkal, jestli opravdu stálo zato tahat všechny ty těžké krámy, jsme tam dorazili.
Na místě nás překvapila ohromná hejna všech možných druhů kousavého hmyzu. Po chvíli organizačních zmatků jsme se všichni shromáždili u nástěnky, rozdělili na armády. Nakráčel jsem k trpaslíkům, kde mě překvapil relativně malý počet bojovníků - 36 bylo v poměru k velkému počtu zúčastněných opravdu málo. Na druhý pohled jsem si však uvědomil, že síla trpaslíků je v něčem jiném, než v počtu - asi polovinu lidí jsem znal a věděl o nich, že jsou to velice dobří šermíři - 2 nazgulové, Mainova banda, Volcom, Griffin… Všechno vynikající lidi. Poté, co jsem byl zvolen králem, protože původně plánovaný král nedorazil, jsem se vydal konvertovat nějaké elfy na trpaslíky. Několik jsem jich získal, a tak se naše malá armáda ještě o pár trpaslíků rozrostla…
Následovala kontrola zbraní, registrace, placení startovného a podobné byrokratické hovadiny. Je nutno říct, že výše startovného (80,-) byla na víkendovku docela vysoká, a docela by mě zajímalo, na co těch 24 000,- padlo… No, abych pořád jenom nenadával, kontrola zbraní proběhla v pohodě a docela rychle. Mile mě překvapilo, že mi povolili můj luk. Chvíli po dokončení kontrole zbraní se konala schůzka vládců a podobných důležitých individuí. Na té se však vůbec nic důležitého nedělo. Po schůzce jsme se s Kosťou odebrali za zbytkem válečníků do hospody - připít si na zítřejší vítězství.
sobotu ráno se rozplynuly moje obavy o počasí - uvítala nás téměř modrá obloha. Málem jsem se ani nestačil najíst a už byl slavnostní nástup. Po krátké ceremonii jsme se odebrali do trpasličí věže - naprosto skvěle umístěné. Následovala nezbytná chvíle byrokracie (životy, glejty, čelenky), a začali jsme bojovat - na návštěvu přišlo několik skřetů a vlků. Bohužel jich bylo méně a tak jsme utrpěli první malé slavnostní vítězství. Náš první quest zněl: stručně řečeno, běžte k Hoře a pořežte se se skřetama. Tak jsme šli, pobili se a obrátili naše milé hnusáčky na útěk. Chvilku jsme je hnali, pak jim ovšem přišly posily - roztomilí pejsánci, ehh… hrozní vlci. Tak jsme si zase my trošičku procvičili sprint. Pak zase skřetíci chvíli obléhali lidské město, z čehož jsme je rychle vyléčili. Utekli, a tak jsme se my i oni vydali do svých pevností lízat si rány, brousit ztupené meče a posilnit se nějakým tím pitím. Pak jsme se vydali na malou dobyvačnou výpravu do cizího území, dlouho, dlouho jsme je tam řezali, než nás opět vyhnali.
Další asi hodinka se odehrávala v duchu neustálých menších či větších šarvátek mezi oběma znepřátelenými stranami. Díky zaujetí bojem, typickém pro každého trpaslíka, jsme trošku pozapomněli rozbalit další quest. To byl úkol hodný opravdového muže, ehm trpaslíka - museli jsme vyhnat draka z naší milované Hory. Navíc jsme věděli, co má vlastně drahý dráček Šmak za schopnosti - nezranitelnost všemi zbraněmi kromě šípů, rány šiškou za 3 životy a také dotek za šest životů. Sbalil jsem každého lučištníka, kterého jsem ve svém okolí viděl, sám jsem si vzal luk a šípy a pozval jsem také několik štítařů, aby nám draka Šmaka drželi od těla. Bohužel jsme měli asi tak dvacet minut zpoždění, takže vrrci, kteří měli stejný úkol jako my, stihli draka vyhnat před námi. Tak jsme Šmaka hledali s tím, že "toho bastarda zkusíme aspoň kuchnout, šípů je dost" . Po dalších asi dvaceti minutách kdy nás různí lidé posílali pokaždé na druhý konec herního území, že tam draka určitě někdo viděl. Pak mě to přestalo bavit, a protože jsme šli okolo docela velké bitvy, zavelel jsem "na ně!" a naše soukromá jednotka do skřetích a vlčích řadách vnesla docela chaos. Opět jsme je hnali až k jedné z jejich pevností a opět nás po chvíli dobývání vyhnali až k naší věži. Skřeti měli s sebou dobývací zástavu, a tak zkusili dobýt naši drahou věž - Angren Barad. Už jsem myslel, že podlehneme, protože jsme byli unavení a zranění, navíc nás bylo dost málo, abychom obsadili obě dvě brány. Ale stalo se něco jiného - od elfí pevnosti dorazily tentokrát posily bílé strany - přibíhaly šiky elfů, čepele jejich mečů a hroty jejich šípů si vybíraly krutou daň mezi našimi nepřáteli. Ještě nikdy v životě jsem neviděl elfího krále Thranduila tak rád, jako v tomhle okamžiku. S pomocí elfích válečníků už nebyl problém zahnat skřety tak daleko, že jim snad muselo být do konce života jasné, že si na své pevnosti šáhnout nenecháme.
Následoval další quest - bohužel si už přesně nepamatuji, čeho se vlastně týkal, myslím, že šlo o to, držet v určitou dobu nějakou vesnici. Každopádně vím, že boje mezi oběma stranami neztrácely nic na urputnosti. Opět se obě armády pokoušely dobýt věž nepřátel, ale pokud vím, nikomu se to nepovedlo. Buď jsme zahnali skřety až do jejich pevnosti a zjistili jsme, že nemáme zástavu, nebo skřetům přišla nějaká posila, která obrátila naše šiky na útěk. Černá strana svoji zástavu tahala pořád, takže jsme je od našich věží museli kopat vždycky.
Další quest se týkal velitelů jednotlivých stran. Každá strana měla za úkol kuchnout vládce některé jiné strany. My jsme měli získat hlavu Grohuma, vládce vrrků, což se nám bohužel nepovedlo. Stejně špatně se vedlo dalším bílým stranám - všichni černí vládcové přežili. Bohužel pro elfy, v kouzlem přinucené "férovce" padl elfí král Thranduil. Se svými šiky se pokoušel zachraňovat Esgaroth, když tu na něj ohavný skřetí šaman seslal kouzlo, které ho, vážně raněného, přinutilo bojovat s mohutným skřetím válečníkem v plné síle. Neuspěl. Esgaroth byl dobyt, pokladnice vyrabována, muži a ženy pobiti, zvířata znásilněna. Standarta byla ukradena, a tak jsme se vydali pád města pomstít. Byla to velká řež, ve které jsme zvítězili. Vrátili jsme se do našich věží, kde jsme čekali na čas, kdy nám bude odhalen další, tento den poslední quest. Ten zněl: získejte standartu vlků. Podobný úkol měly opět všechny strany, takže černá strana zatím vítězila. Elfové a trpaslíci vytáhli na nejvzdálenější město černé strany. Spolu s námi šli zlobři, kteří se chtěli skřetům pomstít za nějakou potupu. Město hlídala pouze malá posádka skřetů, kterou jsme rychle přemohli, vyrabovali město a sebrali zástavu. Najednou se z kopce přiřítila obrovská přesila černých - já jsem zrovna byl mimo město, těžce raněný a měl jsem trpasličí zástavu, tak jsem se rozhodl ustoupit. Ti ve městě byli stejně ztracení.
Cestou zpět jsem se přidal k armádě lidí, která táhla na druhé skřetí město. Neměli s sebou žádného vládce, takže jsem jim vyhlásil obléhání, sám jsem první vtrhl do města zadní branou, a pomohl pobít všech… 5 bojeschopných skřetů. Zabavili jsme jim vlajku a začali ustupovat. Cestou jsme potkali černou armádu, která se vracela z odrážení našeho útoku. Zatímco lidé bojovali, usoudil jsem, že bude lepší poslat vlajku do bezpečí. Tohoto mého úmyslu si ovšem všimli tři skřeti a začali mě pronásledovat. Trvalo dlouho, než je to v těch hustnících přestalo bavit. Takže jsme měli dvě skřetí vlajky, takže se dalo očekávat, že se černá strana pokusí je získat zpět.
Skřetí armáda táhla opět na trpasličí věž, ale když si všimli Kosťi, prchajícího s vlajkami k elfí pevnosti, vytáhli na elfy. Já s několika bojovníky jsem se vydal elfům pomoci a několik dalších trpaslíků dále hlídalo město. Na něj skutečně zaútočilo asi osm statečných (nebo hloupých) skřetů, ale byli rychle odraženi. To u elfů to vypadalo hůře. Jednou vyhlásili obléhání, pobili jsme se, a mně se podařilo ještě s několika bojovníky po křídle proniknout až k obléhací zástavě. Srazil jsem ji a hrozba se zdála zažehnána. Jenže černá strana měla ještě jednu zástavu, takže znovu vyhlásili obléhání a zaútočili. Po chvíli byla zástava opět sražena a tak muselo černé vojsko odtáhnout.
Vrátil jsem se domů a zjistil jsem, že vojevůdce Main zatím získal i zástavu vrrků. Kouzelník na něj seslal dvě kouzla - Hroší kůži, která kryla první tři zásahy a další kouzlo, které způsobilo, že dva bojovníci, kteří se zbraní dotkli Maina, zkameněli. Main vběhl do pevnosti, vzal zástavu a odteleportoval se pryč z pevnosti. Rozpoutaly se diskuze ohledně regulérnosti tohoto úkonu, ale nakonec byl tento úspěch uznán. V sobotu těmito událostmi hra skončila. Na questy vyhrávala bílá strana v poměru 5:3. Odebrali jsme se do hospody oslavit poloviční úspěch. A přibližně o půlnoci začalo pršet…
ruhý den nás přivítalo neuvěřitelně hnusné počasí. I boje byly díky dešti mnohem méně úporné. Čekaly nás dva questy - zachránit družinu Thorina Pavézy, což se nám povedlo, a obsadit a ubránit nějakou vesnici, o kterou ale skřeti vůbec nejevili zájem, takže jsme také uspěli.
Po několika větších bitvách jsme se odebrali na louku, kde se odehrála závěrečná bitva. Na straně černé byli zlobři, na straně bílé stáli žoldnéři. A v závěrečné bitvě se projevil celkový vývoj hry - černí měli více "věčných mrtvol", bílá zase více postav s vyššími hodnostmi. Bílá tedy měla více životů. Po chvíli bitvy se levé křídlo skřetí armády začalo hroutit a elita všech bílých armád vnikla zbytku černých do zad. Zmatení skřeti na pravém křídle a ve středu se začali zmateně ohlížet, co se vlastně děje, čehož využil zbytek bílých a tvrdě zaútočil. O výsledku bitvy bylo poté rozhodnuto během několika desítek vteřin. Trpaslíci, elfové a lidé nemilosrdně pobíjeli zmatené a dezorientované skřety a vrrky.
Následovalo vyhlášení výsledků. Na splněné questy těsně zvítězila bílá strana. Na počet ukořistěných glejtů postav vyšších hodností zvítězila černá strana. Bílá strana měla více zlata, černá zase víc ukořistěných vlajek. V závěrečné bitvě zvítězily armády Dobra. Konečně tedy zase jednou zvítězila bílá strana!!!
Rychle jsme si sbalili věci a vyrazili jsme se sušit na nádraží. Bitva to byla opravdu vynikající, velice dobře jsem se pobavil. Andúril jsme si odvezli do Brna, určitě příští rok opět přijedeme získat pro celou Středozem klid a mír… BARUK KHAZAD!!!
Pravil Dain II. Železná noha, trpasličí král (Afri)