ozněl rachot válečných bubnů z minulého léta a zhojily se jizvy, které na rozbrázděných polích Středozemě zanechala táhnoucí vojska. Pak se však opět objevil Nepřítel pod horami a sotva oschlé čepele mečů znovu zazářily ve slunci.
Po celý pátek dorážely vojska za všech koutů země, ba i z krajiny Brněnské připutovali pod rouškou noci temní elfové. Základní tábor se od minulého střetu přesunul blíže k civilizovaným krajům, několik srubů poskytlo útočiště válečným poradám.
V ranním chladu mračného sobotního rána trpklo bojovníkům rudé i bílé víno na rtech, když pohleděli do řad svých nepřátel. Vždyť se shromáždilo vojsko nevídané, přes čtyři tucty válečníků každé strany. Úderem deváté se strhly první šarvátky. Jako když se žene jarní bouře, vyhrnuly se lidé, trpaslíci a elfové ze svých pevností a proti nim skřeti s vlky.
Nikdo nečekal tak prudké výpady, za krátkou chvíli bylo na obou stranách mnoho padlých. Síly však rychle docházely a slunce z unavených válečníků vypíjelo sílu. Na straně dobra se už začal projevovat nedostatek koordinace.
Při obraně mostu sice hrdinně zahnali skupinu skřetů, ale pak před nimi náhle jakoby vyrostli ze země diví vlci a stále další a další hordy skřetů. Jejich řady se rozechvěly, rozpadly a už žádná moc nebyla sto zadržet skřetí tlupu, aby most obsadila a získala tak strategický bod.
Orloj v pevnosti lidí s postupujícím časem spěchal stále rychleji a časomíra tak vnesla další zmatek do jejich řad. Skřeti a vlci si zatím počínali velmi obezřetně. Doupě vlků v hmyzí bažině dlouho neobjevil žádný nepřítel a byť spojené houfy lidí, trpaslíků a elfů mnohokrát dotíraly na skřetí sídla, jen málokdy pronikly přes bránu do vnitřního prostoru hradeb.
Den se však již schýlil ke konci a odplynul a ještě nebylo o výsledku bitvy nijak rozhodnuto. Utichl válečný ryk a zatvrzelí protivníci u ohně společně mnohou píseň zapěli a buřtíky opekli. S ranním kuropěním se však opět staré nepřátelství rozhořela a bojovníci nastoupili do svých pozic.
Úderem dvanácté svolal herold všechna vojska na bitevní plácek, kde Velká Bitva v otevřeném prostranství konečně rozhodla o příštím pánu Středozemě. Spojené vojsko dobra sice hájilo své postavení srdnatě, elfí jednotka létala z jednoho konce bojiště na druhý, jak na křídlech větru, ovšem nekonečné skřetí hordy se valily dál a dál a na čepelích jejich stran dohasínaly zarputilé výkřiky spravedlivých. Zvítězili po právu a meč Adúril jež si odnášejí z bojiště, jim bude toto vítězství připomínat celý příští rok.
Howgh!