hromáždili se toho dne vojska převeliká, by v bitvě co v soudu Boha milosrdného o osudech země rozhodla. Naše přípravy trvající bezmála dva měsíce došly konečně vyvrcholení. Na sedmdesát bojovníků vesměs ze spřátelených skautských oddílů dorazilo v pátek 14.4. do údolí Blanice, kde jako hlavní velitelský stan sloužil dřevěný srub zapůjčený Pavoukem.
I počasí přálo naším plánům, a samo sluníčko bylo zvědavé na lesk bitevních šiků, takže od sobotního rána shlíželo na zem nezakrytou jediným mráčkem. V podivuhodných zákrutách říčky jsme zbudovali šest pevností obklopených kouzelnými postavami a po shromáždění armád na bitevním poli, kde byla naposledy objasněna pravidla boje a přísně zkontrolovány zbraně válečníků, zda odpovídají všem regulím, mohla konečně vypuknout vřava.
Váleční skřetí veteráni, protřelí mnoha bitvami, hned zpočátku ukázali převahu zkušeností nad nerozvážností pouhých rekrutů a vyplenili pevnost trpaslíků v Železných horách. Leč vrtkavá štěstěna přadla vlákno osudu dál a barbarské kordy z hlubokých jižních hvozdů bezmála zvrátily průběh bitvy, když dopomohly spojeným šikům lidí, elfů a trpaslíků rozdrtit doupě vlků a vyhnat je kňučící pod záštitu skřetích valů. I v boji svedením o malou osadu nedaleko barbarské svatyně dokázaly armády dobra uchránit vesničany od zkázy, kterou jim chystaly tlupy z temnot říše zla. Z večera však skřetí vous sebral veškerou brannou hotovost a vyplenil dvě z nepřátelských pevností.
Vlahá jarní noc přikryla hrůzné bojiště svým pláštěm, ale nemilosrdný den přivítal bojovníky opět bdící na hradbách. Toulaví pěvci nezapomenou na zuřivé obléhání mostu toho dopoledni a zoufalý průlom žoldnéře Jaguára. O jeho vznešené odvaze si dodnes šeptají vlny pod mostním obloukem, které pohltily jeho tělo v tragickém pádu do hlubiny.
Po polednách svolala trubka všechny síly na bitevní pole a zde poslední řež rozhodla o osudu národů. Země se zachvěla pod nohama vojáků a i slunce skrylo tvář. Jen neúnavné čočky pekelného oka videální kamery obscury sledovaly řež.
Ale jako jaro zahání mrtvolnou zimu, rozhostil se poznenáhlu klid a mír, když bojiště ovládla armáda skřetů a vlků. Meč, jež vybojovali, náleží jim po právu.
Zde končí mé vypravování a viděl-li kdo, co jsem napsal, jinak nežli já, nechť to vypráví lépe!