Chceš se dozvědět i něco o těch, kteří dali život postavám a dějům Bitvy? Nu dobrá, zvědavý človíčku, vstup do naší alchymistické kuchyně a porozhlédni se po kuchařích, nahlédni do jejich hrnců:
Psal se rok 1999, když se na podzimním táboře skautského oddílu Kondorů oddělila malá skupinka nejstarších, aby založili svůj roverský kmen. Kmen - nevelkou jednotku, která chtěla dál žít nezávisle na oddílu, z nějž vyšla, tvořit si svůj program, hledat své místo v okolním světě. Proteklo od té doby hodně vody, mnoho společných výprav, putování, zážitků kmen prodělal, objevily se nové tváře, některé postavy se naopak ukazují stále řidčeji. A ty největší trháky, které podnikáme?
Když po slaďoučkých a tučňoučkých vánocích přece jen začnou žaludky protestovat proti nezvyklému přílivu potravy, vyrážíme s obrovským nákladem do hor se saněmi a indiánským týpím, prožít několik dní na sněhu, u čoudícího ohně, kolem jednoho kotlíku, v mrazu a blátě. Je v tom kus hrdosti na to, co ještě zhýčkaný středoevropan přečká, radost z neporušené sněhové pláně, mrazivě jasného nebe hvězd nad hlavou.
Když pak roztají poslední sněhy a tráva začne nezadržitelně růst, je třeba oslavit nějak příchod tepla, slunce, kytky. Jarní hodokvas, připravovaný celý den, během nějž se opéká, vaří, smaží, míchá, ochutnává, připaluje, polévá, a posléze hoduje, tak otevírá bránu pro příchod jara, když předtím jeho účastníci prodělali indiánskou očistnou lázeň inipi.
Ale blíží se Bitva, takže na jaře vrcholí její přípravy. Dočteš se o ní kdekoliv jinde na těchto stránkách, nemusím ji snad nijak přibližovat.
Ani prázdniny nejsou prázdné, naopak spíš plné. První rok jsme se vydali se stany do Tater, projít kamzičími sedly a rozkvetlými dolinami, o rok později do zapadlého kraje Podkarpatské Rusi a jejích polonin, vlnících se travnatých dálav, které spadají v příkrých svazích do bukového pralesa s úzkými ovčími chodníčky. Kdos četl Ivan Olbrachta, pochopíš ráz krajiny, kdos nečetl, přečti si.
Rozjíždějící se školní rok na pár měsíců převálcuje ostatní dění, ale zase před vánocemi startuje v klubovně v Uhříněvsi tradiční Rallye autodráh, jejíž dráhu skládáme pečlivě dílek po dílku až do délky mnoha desítek metrů. Ale ani taková námaha není nic platná, nefungují-li správně zapůjčená autíčka, jak se ukázalo vloni. Však potíže jsou od toho, aby se řešili, na další rok musí všechny nasazené stroje projít řádnou technickou kontrolou.
A málem bych zapomněl, už dva roky budujeme klubovnu ve skautském areálu Prknovka (městská část Praha - Kolovraty) a zdá se, že se pomalu chýlíme ke konci. Počítám, že naším tempem tak ještě půl roku až rok, a stěhujeme se.
 | 
|